Den otevřených dveří TyfloCentra v knihovně

Dne 3. listopadu proběhl v moravskokrumlovské knihovně již podesáté Den otevřených dveří TyfloCentra v rámci Dne nevidomých. Každou celou hodinu přicházeli vyučující s dětmi z místních škol na výukový program o nevidomých lidech v naší společnosti. Díky zajímavému vyprávění sociální pracovnice TyfloCentra Znojmo paní Evy Pexové si děti mohly uvědomit, jak je těžké žít se ztrátou zraku. Naštěstí však existují pomůcky, které nevidomým usnadňují život. Je to samozřejmě bílá hůl, která je prodlouženou rukou postiženého a pomáhá mu k orientaci při chůzi. Velkým pomocníkem jsou vodící psi. Děti se dozvěděly, že výcvik takového pejska trvá 2 roky a stojí kolem 250 tisíc, což je téměř cena auta. Stát však postiženým lidem připívá na jeho koupi 90 procenty, takže sami zaplatí asi 25 tisíc korun. I tak je to dost. Paní Pexová vyprávěla, jak se nevidomé děti učí pomocí různých hmatových her trénovat hmat, aby byly schopné číst a psát Braillovo písmo. Kromě hmatu jim pomáhají při orientaci i další smysly – sluch a čich, které jsou každodenním požíváním mnohem více rozvinuté než u ostatních lidí. Přesto však nevidomí lidé potřebují řadu dalších pomůcek, které jim pomůžou nahradit zrak, třeba hmatové hodinky, budík nebo hladinka - ta upozorní člověka při nalévání nápoje do hrnečku, že už je plný. Zajímavou a přínosnou pomůckou pro ně je také malá vysílačka, která jim řekne například na tramvajové zastávce číslo tramvaje a kam jede a zároveň upozorní řidiče tramvaje, že nastupuje handicapovaný člověk. Také u pošty, úřadu apod. informuje člověka, před jakým úřadem je a jak se dostane na určité oddělení. Samozřejmě tyto budovy musí být vybaveny speciálními hlásiči, které odpoví na signál z vysílačky nevidomého. V současné době nevidícím velmi pomáhají speciální ozvučené mobily a počítače. Proto i nevidomí mohou pracovat jako programátoři, dále vykonávají povolání, ve kterých uplatní svůj rozvinutý sluch a hmat, například jako učitelé na hudebních školách, v keramických dílnách, mohou třeba plést košíky nebo se stát maséry. Důležitou informací bylo, co dělat, když potkáme nevidomého. Dozvěděli jsme se, že ne každý potřebuje a chce pomoc, a proto není vhodné mu ji vnucovat. Spíš je lepší se ho lehce dotknout na ruce, aby věděl, že mluvíme k němu, a zeptat se, zda mu můžeme nějak pomoci. Pokud by chtěl, abychom ho třeba převedli přes silnici, nabídneme mu rámě, aby se nás mohl chytit, a jdeme o půl kroku volně před ním.

Další část přednášky byla zaměřená prakticky, všechny předvedené pomůcky - šachy, Člověče nezlob se, Pichtův psací stroj, hmatové omalovánky a kalendáře, knihy v Braillově písmu atd. si žáci mohli prohlédnout, osahat a vyzkoušet. Paní Pexová měla připravený i čichový test. Ve skleničkách byly aromatické suroviny, jako káva, ocet, mýdlo, čokoláda… a děti je se zakrytýma očima podle čichu poznávaly. Na závěr si všichni vyzkoušeli chůzi s bílou holí, a to jak v roli nevidomého, tak v roli průvodce.

Celkem se tohoto Dne nevidomých zúčastnilo 98 žáků z šesti tříd moravskokrumlovských škol. Přišli i někteří zájemci z řad občanů. Za tuto přínosnou akci paní Evě Pexové a její pomocnici Lence Šlahorové velmi děkujeme.

Za Měk Radmila Dvořáková

Den otevřených dveří Tyflocentra

V pátek 3. listopadu, na Světový den nevidomých, se v Knihovně v Moravském Krumlově uskutečnila akce s názvem Svět zrakově postižených. Účastnili se jí žáci základních škol Ivančická a Klášterní a my, jako studentky zdejšího gymnázia jsme na ní pomáhaly. Nejprve se děti naučily něco o běžném životě nevidomých a hlavně o pomůckách, které ho usnadňují. Dozvěděli se například, jak se učí Braillovo písmo, jaké vychytávky ukrývá hra, Člověče, nezlob se, šachy nebo třeba kalendář pro nevidomé. Zamysleli se nad tím, jak moc mohou pomoci nevidomým počítače s ozvučovacími programy, jak se cvičí vodící pejsci a podobně. Tuto pasáž vedla paní Eva Pexová z Tyflocentra. Pak se děti rozdělily do dvou skupin, první si vyzkoušela všechny výše uvedené pomůcky a hry a navíc zkusila určit, co cítí, či jedí bez zraku. Druhou skupinku jsme si se spolužačkou odvedly na chodbu, kde jsme pocítily na vlastní kůži, jaké to je, chodit s bílou holí a bez zraku. Nejdříve se tohoto úkolu děti ulekly, ale nedaly jsme jim šanci se neúčastnit. Nakonec to všichni naši svěřenci krásně zvládli a ti nejodvážnější šli naši připravenou trasu i dvakrát.

Tímto děkujeme všem slečnám a chlapcům za odvahu, naši škole za umožnění zde vypomáhat, ale hlavně Tyflocentru a naší knihovně za uspořádání skvělé akce.

Helena Řezáčová a Martina Malá, studenty Gymnázia Moravský Krumlov